Praha 28. února (ČTK) – Stát by měl narovnat ceny mezi podzemní a povrchovou vodou, řekl ČTK ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Vilém Žák. Samo zdražení podzemní vody ale podle něho nemá smysl, pokud stát získané peníze nevyužije na posílení vodní infrastruktury, zejména na výstavbu vodních nádrží, které zachycují vodu ze srážek, a na propojení soustav vodárenských společností. Právě srážky tvoří hlavní zdroj pitné vody v Česku, jelikož zásoby podzemní vody jsou dlouhodobě podprůměrné.
„Měli bychom se při výrobě pitné vody orientovat zejména na povrchovou vodu, která se rychle obnovuje. Když budeme mít nádrže, které budou zachytávat srážkovou vodu, tak dáme přírodě šanci, aby se zásoby podzemní vody obnovily,“ uvedl Žák. Důležité tak podle něho je, aby stát investoval do propojování vodárenských soustav a staveb nových vodních nádrží, protože pouze mokřady a remízky srážkovou vodu nezadrží.
Srážková voda se nestačí vstřebávat
Z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyplývá, že množství srážkové vody z dlouhodobého hlediska neubývá, ale kvůli častějším periodám nadprůměrných srážek se v krajině nestačí tolik vstřebávat.
„Mění se rozložení srážek během roku. Místo sněhu tak v zimních měsících prší, jenže tato voda z ČR rychle odteče a bez využití,“ řekl Žák. Vegetace je totiž v zimních měsících v klidovém režimu a vrchní část půdy se od určitého stupně nasycení chová jako izolant. Přebytek vody tak z ČR odtéká. Zimy bez sněhových srážek pak mají za následek to, že se zásoby podzemní vody obnovují jen velmi omezeně.
Přestat používat podzemní vodu není ve střednědobém horizontu reálné
Přestat používat podzemní vodu je podle Žáka ve střednědobém horizontu nereálné, je však možné propojit jednotlivé vodárenské soustavy v ČR. Každá vodárenská společnost má totiž distribuční potrubní sítě, kterými zásobuje své odběratele. „Kdyby se sítě propojily, mohly by společnosti, které mají povrchové vody dost, posílat vodu tam, kde naopak schází. Jde o nejefektivnější adaptační opatření pro zvládání sucha,“ uvedl Žák.
V ČR se ale stále vyrábí pitná voda z 50 procent z vody podzemní a z druhé poloviny z vody povrchové. Vodárenské společnosti kupují surovou vodu od státu. Když vyrábí pitnou vodu z vody podzemní, tak zaplatí poplatek dvě koruny za kubický metr (1000 litrů).
Některé vodárenské společnosti používají povrchovou vodu
Některé vodárenské společnosti ale působí v lokalitách, kde podzemní voda není k dispozici, proto využívají povrchovou vodu. Odebírají ji z nádrží, které spravují podniky povodí, kterých je v ČR pět. Vodárenské společnosti za kubický metr povrchové vody platí pět až devět korun společně s DPH. Každý podnik povodí má vykalkulovanou vlastní cenu povrchové vody.
„Vodárenská společnost, která je závislá na povrchové vodě, má surovou vodu už od začátku dražší a přitom platí více peněz za vodu, která se pro výrobu pitné vody musí zpravidla mnohem nákladněji upravovat,“ vysvětluje Žák. Jenom málo společností si ale přitom může vybrat, ze které vody budou pitnou vodu vyrábět. Proto by podle něho dávalo smysl, aby stát ceny mezi povrchovou a podzemní vodou srovnal. Ke zvýšení ceny za podzemní vodu nahrává i její strategický význam, neboť zajišťuje zásoby vody pro další generace, dodal.
